Sweet melange je blogerka, o které jsem se tu už minimálně jednou zmiňovala. Kdo ji nezná doporučuju navštívit její blog. Určitě nebudete litovat. Mám ji fakt ráda. Z celého blogu jde cítit, že ho dělá s láskou a srdcem. To je podle mě klíč k úspěchu. Co je ovšem nejlepší, udržuje se čtenáři kontakt, jako málo blogerů. S některýma si vyrazí na kafe, když nevyjde kafe napíše milý e-mail a nebo odpověď na komentář. Vždycky si na své čtenáře najde čas. Na jejích čtenářích jí zkrátka záleží. A to je podle mě jeden z důvodů, který dělá její blog tak oblíbeným. Alespoň u mě…
Před pár dny opět dokázala, že jí její věrní čtenáři nejsou lhostejní. A to, pro mě gestem, které už si žádá opravdu kuráž a kus odvahy. Uspořádala soutěž (což není samo o sobě až tak zvláštní a odvážné). Vítěz této soutěže získá
pozvánku na její svatbu
Stačí napsat 3 své oblíbené scény z filmů a trošku se rozepsat. A svatební hodování s touhle půvabnou slečnou a jejím parťákem může být v kapse.
Když jsem četla soutěžní článek musela jsem se usmívat. Při té představě se mi lehce stáhnul žaludek a začalo v něm poletovat tisíce motýlů. A to je, přátelé, dobré znamení.
Co to znamená? Že mé 3 oblíbené filmové scény jsou tyhle:
1. Film P.S.: I love you je
asi první, který mi vyvstane na mysli. Četla jsem i knihu a hluboce mě zasáhla. Scéna, kdy Holly přijde ke své matce, zničená a se slzami v očích jí vypráví o tom, jak se nemůže nadechnout a ač se snaží není schopná bez manžela žít ,,jako dřív,, mě vždycky rozbrečí. Jsou to silné emoce, které se mě vždycky dotknou. Vím, jaké to je ze dne na den ztratit milovaného člověka a pocit naprosté bezmoci a zoufalství je natolik silný, že Vás na nějakou dobu zcela paralyzuje.
2. Filmové zpracování pohádky Sedmero krkavců je opravdu velmi povedené. Při vzpomínce na tenhle film se mi vždycky vybaví scéna u potoka – ona nemluví (protože nemůže), on sice mluví ale dost koktá. On je každému pro smích, ona je na to všechno sama. A přes všechny tyhle překážky si k sobě najdou cestu a rozumí si. Tahle scéna pro mě znamená jediné – schopnost přijmout toho druhého takového jaký je – s jeho přednostmi i nedostatky. Schopnost, ve které mají mnozí z nás rezervy.
3. Vybrat třetí a zároveň poslední film bylo těžké. Ale je to asi S láskou Rosie. Tenhle film se mnou rezonoval po celou dobu. Je tam spousta okamžiků, které bych tu mohla popisovat. To hlavní, co ve mě zůstalo je ale síla, se kterou si hlavní hrdinka dokázala jít za svým snem. Bez ohledu na to, jak to bylo těžké, kolikrát upadla a co všechno musela obětovat. Věřím, že pokud si něco přejeme, tak se sen splní. Jen to chce vytrvat a nevzdávat to při první překážce na cestě za snem…
Tohle jsou moje top scény, které ve mě něco zanechaly, donutily mě zamyslet se. Zkuste to taky ať už jako soutěžící nebo jen tak. Je to opravdu zábava 🙂
Jaké jsou ty Vaše srdcové scény? Budu ráda, když se podělíte…
My už pádíme na valnetýnskou večeři, přes to, že na toho valentýna až tak nejsme :). Tak krásnou neděli, Vaše
4 comments
Ahoj Jituš, wow, při čtení těch úvodních slov jsem měla na krajíčku! Moc ti za ně děkuju a moc si toho vážím. Zvažovala jsem, jestli ti odpovědět na email a nebo sem do komentářů, ale teď jsem tady, tak píšu sem :). Jsi krásná bytost plná uvědomění a já mám upřímně tvůj blog taky ráda – to, jakým způsobem přistupuješ k životu, že si co nejvíc věrná sama sobě a vaše láska s přítelem je úžasná :).
No a ty scény (nebo celkově filmy), co jsi vybrala to jen podtrhují! Děkuju, že jsi do toho vložila energii a svůj čas. Měj se zatím krásně a zítra se ozvu, jak článkem na blogu, tak určitě i "osobně" … jen teď jsem ještě chtěla vyjádřit bezprostřední emoce 🙂 … T.
Ahoj, Terezko,
tak teď mám na krajíčku zase já 🙂 Děkuju za nádherný komentář. Máš obrovský dar – vždycky všechno vystihneš do posledního detailu. A to pár v podstatě obyčejnýma větama :).
Já děkuju za příležitost zamyslet se a vypíchnout to, co je pro mě nejpodstatnější. Takovéto soutěže mě opravdu baví. Člověk se musí zamyslet a sáhnout si až úplně do hloubky svojí duše :).
Budu se těšit na zítřejší report, krásné sny J.
Blogerku moc obdivuji, už jen ten komentář tady nade mnou potvrzuje, že bude skvělá osoba.. 🙂 Jdu se kouknout na její blog.. 🙂 Jinak co se týká scén, tak souhlasím s P.S.: Miluju tě.. ten film býval jedním z mých nejoblíbenějších, i teď ho mám moc ráda, ale kniha, byť je to předloha, se mi moc nelíbila.. :/
Měj se hezky! 🙂
Na její blog určitě koukni. Terku mám moc ráda. Nejen pro její osobní přístup ke každému z jejích čtenářů :). No, jsem zvědavá jestli se ti bude na jejím blogu taky tak líbit jako mně :).
Já teda u P.S.: Miluji tě to mám přesně naopak – knížka mě nadchla. A ten film mě maličko zklamal. Byl osekanější a trošku jiný děj než v knize :). Nicméně já četla první knihu a pak viděla až film…a prostě to tak mám. Jsem spíš na ty knížky :)).
Fajn neděli měj, Vituš