Tenhle článek píšu už po třetí. U předchozích dvou pokusů jsem usnula. Ano, jsem ostuda, přiznávám to.
Dny ubíhají jak voda, než se dostanu z práce domů je večer a čas na řádění v kuchyni, aby bylo něco teplého do žaludku na další den, rychlou sprchu, procházku s naším čtyřnohým aktivistou. No a pak už většinou padám do postele. Jo a spím dřív než ulehnu, haha.
Protože mám teď v práci a vůbec celkově dost náročné období není někdy tak úplně od věci vybočit ze zajetého stereotypu a prostě vypnout. Sedět a nechat všechno plynout, vychutnávat si plnými doušky pouze ten přítomný okamžik.
Zkrátka jen být.
A tak se stalo, že jsem při cestě vlakem z práce sjížděla instagram a tu na mě vykouknul příspěvek od jedné blogerky, který mě navnadil na nově otevřenou bistro – kavárnu Coffee Library v olomouckém kampusu. O odpoledním programu bylo, v tu chvíli, rozhodnuto.
Představte si nádherný čistý prostor, který působí útulně a už u vstupu víte, že tohle je to místo! Vidíte to? Fajn, tak pokračujem v krasojízdě. Bistro – kavárna bylo v 5 odpoledne slušně narvané, ale nějakým zázrakem byl volný ten nejlepší koutek z celé kavárny. Dva ušáky a okno přes celou stěnu s výhledem na kampus. Sen. Ten pocit, kdy se s šálkem dobré kávy zaboříte do toho měkoučkého křesla a hlavu strčíte mezi ty dvě obrovský uši. Dokonalý místo k relaxaci nebo třeba čtení knihy.
V tu chvíli jsem byla jen já, kafčo k němu něco na zakousnutí a má drahá polovička. Proseděli jsme tam pěknou chvíli, povídali si, pozorovali ostatní, ochutnávali a především si pochutnávali.
Já už se teď těším na další návštěvu tohoto bistra – kavárny. A Vám, moji milí, můžu slíbit, že o téhle kavárně ještě rozhodně uslyšíte.
Krásný víkend, Vaše
2 comments
To jste měli fakt štěstí na ta křesla.A co to máte za limču?
Štěstí to teda bylo. Na to, že jsme tam přišli po 5 hodině odpoledne a kavárna praskala ve švech, jsem se až sama divila, že tam to místečko na nás čekalo :). A limča je domácí grepová. Měl ji přítel a docela si ji pochvaloval ;).