Mýtů o cukrovce koluje po světě nespočet. Nutno dodat, že média k nim často hojně přispívají a než aby je bořily spíš tvoří další a další. Je to jako boj s větrnými mlýny. Všichni to dobře známe. Rozhodla jsem se pár mýtů zbořit a vypíchla tak 10 (ne)pravd o nás diabeticích.
Tady jsou
1. Když máš cukrovku nemůžeš jíst sladké
Asi nejčastější mýtus, se kterým se potkávám dnes a denně. Ono se není co divit, média se opravdu snaží zakotvit tuhle pitomost v hlavách (nejen) laické veřejnosti. K naší smůle se jim to daří na výbornou.
Prosímvás jednou provždy si zapamatujte – to že má někdo cukrovku neznamená, že na nějakou dobrotu už nemůže ani pomyslet. My to sladké můžeme, oukej? Samozřejmě asi není úplně ideální spráskat tabulku čokolády na posezení. Pokud máme hladinu glykemie pod kontrolou a jsme schopní si sladkost započítat do celkového množství sacharidů, které za den zbaštíme, můžeme si klidně nějaký ten dortík ke kávě dopřát.
2. Je to nemoc z přejídání
Tohle není tak úplná pravda. Pojďme si v tom jednou provždy udělat pořádek, ano? Ono je vždycky důležitý vědět, zda člověk trpí diabetem I. typu nebo diabetem II. typu (což jsou dva nejčastější typy diabetu).
Diabetes I. typu je autoimunitní onemocnění, kdy beta buňky ve slinivce břišní neumí vytvořit potřebné množství inzulínu. A tak si jej my, „jedničkáři“ musíme dodávat zvenčí ať už inzulínovými pery nebo inzulínovou pumpou. Tenhle typ může klidně dostat miminko, pár měsíců po narození.
Diabetes II. typu se vyskytuje převážně u lidí jejichž tělo má sníženou citlivost na inzulín. Zpravidla vzniká právě špatnou životosprávou, přejídáním, stresem, obezitou, apod. U tohoto typu někdy postačí změna stravovacích návyků, zvýšení pohybu, snížení hmotnosti, případně užívání léků.
Už vidíte ten rozdíl? A právě tyhle dva typy se většinou (hlavně v médiích!!!) smíchají dohromady a vznikají všechny tyhle polopravdy.
3. K lepší kompenzaci stačí kafe a krokoměr
Tak tuhle kuriozitu jsem si fakt neodpustila. S tímhle objevem vyšla zhruba před měsícem jedna nejmenovaná televizní stanice (diabetici jistě ví o kom je tu řeč :)) ). Upřímně v první chvíli mě fakt dostala do kolen. Víte, že já kafe miluju a málo toho taky nenachodím (4km denně je můj standart). Tudíž bych měla být zdravá jak ryba. Pravda, chybí mi ten krokoměr…
No ale pojďme k věci. Co k tomu dodat? Snad jen, aby si ti, kteří tomuhle věří vrátili o bod výše a znovu si ho důkladně pročetli! Vidíte tam někde zmínku o kávě a krokoměru?
4. A ty máš „těžkou“ nebo „lehkou“ cukrovku?
Na tohle bych nejraději napsala NO COMENT! Po prvním bodu je to další otřepaná věta, kterou slyším. A to i od zdravotních sestřiček!! To je opravdu k pláči, co si budem povídat.
Přátelé, žádná „těžká“ ani „lehká“ cukrovka neexistuje! Napište si to někam, prosím, ano? Jestli jsem vám teď rozbila obrázek typického diabetika tak se vám opravdu omlouvám.
Jestli něco existuje tak jsou to různé typy diabetu – viz bod 2.
5. Nálepka DIA na potravinách znamená, že toho můžete sníst kolik chcete
Neznamená. U DIA věcí je klasický cukr nahrazený umělými sladily (které taky nejsou dvakrát vhodné) a pak je v nich často víc tuku, aby „doladily“ chuť. Navíc i taková DIA tatranka má určitý počet sacharidů. To ve finále znamená, že opět musíme spočítat počet sacharidů a zahrnout je do celkové množství sacharidů, které za den zbaštíme.
Já osobně si teda radši dám nějakou neDIA dobrotu, protože stejně ji musím do svého denního příjmu započítat, a pochutnám si na ní mnohem víc. Ale tohle je dost individuální, takže to neberte jako dogma, ale jako doporučení. Oukej? 🙂
6. Diabetici nemůžou cukr. Třtinový jim ale neublíží
Třtinový cukr je přece „zdravý“ a tím pádem ho diabetik s klidem může baštit. Přátelé, s tím třtinovým cukrem je to stejný jako s tím bílým…pořád je to cukr. Je třeba k tomu ještě něco dodávat?
7. Cukrovka je nakažlivá
Ano, i tohle jsem si zažila a byla odsunuta na okraj společnosti. Diabetikové opravdu nejsou přenašeči této choroby. Jsme lidé, jako všichni ostatní a speciálně já bytostně nesnáším když se ke mě někdo chová jako bych měla lepru. Nedělejte to, ok? Radši se zeptejte na to, co vás zajímá/není jasné, my vám to rádi objasníme.
8. Pokud budeš mít dítě bude mít taky cukrovku
Maminky diabetičky můžou mít naprosto zdravé dítko stejně jako „zdravé“ maminky můžou mít dítko, kterému bude diagnostikován diabetes. Rozumíme si? Samozřejmě základem je kompenzovaný diabetes před i během těhotenství.
9. Alkohol snižuje glykemii (cukr v krvi)
Tohle je docela ošemetné. Mezi mými přáteli diabetiky jsem už za ty roky vypozorovala, že to máme každý trošku jinak. Někomu cukr v krvi slítne vcelku po všem, někdo k alkoholu jenom čuchne a už mu letí glykemie nahoru, někomu se glykemie chová rozdílně podle druhu alkoholu (můj případ), atd.
Obecně ale platí že po tvrdém alkoholu má glykemie tendenci klesat a po tzv. „tlamolepech“ alá Jelzin, Baileys, apod. to zase stoupá.
10. Když je diabetikovi blbě píchněte mu inzulín
Tohle je taky trošku složitější než se na první pohled zdá. Pokud bude mít diabetik nízkou hladinu cukru v krvi, tzv. hypoglykemii, a vy mu na to dopřejete štědrou dávku inzulínu docela jednoduše ho můžete i zabít. Nedělám si srandu, to je tvrdá realita. U hypoglikemie mi umí být taky pekelně blbě – chodím jak opilá, třepou se mi kolena, srdce mi buší tak že čekám kdy vyskočí ven, potím se a tak… V tomhle stavu zapomeňte na inzulín!! Cukr (rychlý cukr) je to, co pomůže. Naopak u hyperglikemie (vysoká hladina cukru v krvi) je inzulín ten nejlepší pomocník. Rozeznat tyhle dva stavy je ale pro laika opravdu oříšek.
Opět moje zásada po letech praxe. Pokud je člověk schopný komunikovat ptejte se. Klidně i opakovaně. Radši 3x a dobře než vůbec a blbě. A samozřejmě vždycky volejte záchranku. Tím nic nepokazíte…
Slyšeli jste ještě nějaké (ne)pravdy o cukrovce? Víte o nějakých mýtech, které jsem tu nezmínila? Ať jste diabetik nebo laik nestyďte se a šup s nimi do komentáře. Ráda si tu o všem s Vámi popovídám.
P.S.: Pokud vás zajímá nějaké téma, máte otázky či nejasnosti ohledně diabetu směle mi je hoďte do komentu. Já na to ráda sepíšu článek a pokusím se vše vysvětlit 🙂
10 comments
Super článek! 🙂
Verčo,
děkuju za milý komentář. Jsem ráda, že jsem se trefila do "chuti" 🙂
Krásný den, Jituš
I když nejsem diabetik a ani nikoho takového ve svém okolí nemám, tak se nedivím že máte takových věcí už po krk. Nějaká věci už jsem věděla ale docela dost informací je pro mě nových. Tak děkuji za osvětlení. 🙂
Skvělý článek, jsme moc ráda, že tyhle informace o diabeticích vím :))
Ve třídě mám spolužáka, který je diabetik a dělá chytrého, tak aspoň vím pravdu.. 🙂
Nela Agáta z blogu Růžová rtěnka
Mně už bylo upíráno maso (nebylo pro mě přece zdravé). Taky jsem byla "tak mladá a hubená, tak jak můžu mít cukrovku". A taky mi bylo řečeno, že to přejde,a že na to jsou bylinky. A těch rad, co za potraviny má blahodárné účinky.. Nevím, co podle nich dělám špatně, ale pro mě osobně má teda blahodárné účinky k léčbě diabetu hlavně inzulin :))
Ahoj, Nelo,
jsem ráda, že jsem alespoň něco málo objasnila :).
Krásný večer, Jituš
Ahoj, Štěpánko,
děkuji za reakci i tvůj názor :). Já myslím, že těch (ne)pravd by se dala sepsat celá řada a rozhodně by to byl zajímavý článek. Stačilo by udělat malý průzkum napříč diabetiky. Tohle je fakt takový ten starý zaběhlý základ z "doby kamenné". A tak nastal čas trochu s těmi mýty zatočit. Koneckonců nikdo jiný než my, diabetikové, to neudělá.
Hezký večer, Jituš
Děkuju za krásný komentář. No, co se masa týče bez něj bych asi umřela. Jsem prostě masožravec a vegetarián ze mě nejspíš nikdy nebude. S těma potravinama ti naprosto rozumím. Já na základce poslouchala, že když se budu cpát tunou sladkého tělo si zvykne a cukrovka zmizí. To je přímo vražedný návod… Takže asi tak. HOld tohle známe všichni 🙂
Ale přesně jak píšeš – není nad inzulín a nějaký ten pohyb ;). Sama ráda říkám, že inzulín je moje droga.
Měj krásný večer, Jituš
Ahoj ,super članek.mam tak cukrovku jim prášky 3x denně.Eucreas.co ho jim tak jsem z 89lg za rok a půl zhubnul na 68.kg.porad zo leze dolů.cukr lita.no hrůza.tted mi zjistili že mám malou zásobu inzulín.takze mi asi nemine pichat…
Ahoj, Mirku,
dej tomu čas a vytrvej, ono si to časem sedne :). A ani píchání inzulínu není nic horzného, člověk si zvykne. Je to to nejmenší v porovnání s tím, že člověka injekce drží při životě a může ho prožít zcela plnohodnotně.
Držím palce, Jituš.