Tak přesně těmito slovy by se daly charakterizovat poslední dny.
Možná jste zaznamenali v médiích, že pondělí bylo, údajně, nejdepresivnějším dnem v roce. No, nevím jak vy, ale já mám lehce depresivní celý leden, ať je pondělí nebo středa… Svou roli v tom určitě sehrává fakt, že již příští úterý mě čeká absolvování státní závěrečné zkoušky v předtermínu. Naštěstí jen z jednoho státnicového předmětu ze tří. Celý leden se tak nese v duchu cesta do práce – práce – cesta z práce – a učení, učení učení… u toho nejlépe stihnout vyvenčit psa, dát do pořádku domácnost a nejlépe ještě něco uvařit na další den, aby bylo co baštit, protože řekněme si na rovinu, není nic horšího než hladový chlap a s prázdným žaludkem se taky špatně učí… Výsledkem je, že dělám minimálně 3 věci současně a každý úkon provádím jen v takovém rozsahu, který je nezbytně nutný, protože čas je neúprosný a materiálů k učení hodně.
Jak dny běží a čas zbývající na učení se krátí pocit naprostého chaosu, stresu a deprese se prohlubuje a je čím dál silnější a neodbytnější. V důsledku toho jste pak naprosto frustrováni, protože všechen váš čas zabírá práce, po práci učení. Na nějaké příjemné chvilky s rodinou, koníčky, sport, nebo cokoliv dalšího není prostor. Dalším nepříjemným faktem je, že cukry ve Vašem těle si dělají tu největší párty, jakou si dovedete představit a drží se stabilně mezi 15 -20 klidně i dva dny v kuse. To se pak skvěle funguje. A výše zmiňovaný pocit frustrace, stresu a deprese se jen umocňuje…
Když se na to ale podívám z té lepší, pozitivnější, stránky tak musím konstatovat, že to všechno není tak hrozné, jak se na první pohled zdá. Ostatně, žádná kaše se nejí tak horká… Podporu těch nejbližších mám dostatečnou, má drahá polovička se mi snaží pomáhat, i s domácností, jak to jen jde, náš čtyřnohý věrný kamarád provádí pravidelně každou půlhodinu canisterapii mazlením, olizováním a dalším rozptylování a za nějakých 6 dní už budu mít po této noční můře… snad … nebo alespoň části noční můry. Pak už zbývá jen přežít a doklepat letní semestr, zvládnout zbývající dva státnicové předměty a voala škola bude dokončena! V současné chvíli mi to přijde jako never ending story, ale věřím, že čas, který pak budu mít na příjemné chvíle s rodinkou, koníčky, sport, četbu bude o to lepší a to víc si ho vychutnám. Musím říct, že se na to opravdu moc těším.
A jaký máte leden Vy? Doufám, že chaos, stres a deprese nejsou pocity, které nepřevládají…
Krásné dny…
