16. a 17. května se v Olomouckých Smetanových sadech konal gastronomický festival, který sliboval velkolepou show, spoustu známých a špičkových kuchařů s ukázkou jejich umu v přímém přenosu a ochutnávku všemožných dobrot, od klasiky až po exotiku. To vše pod širým nebem.
A protože se na víkend krásně vyčasilo a nám se s přítelem nechtělo sedět doma nad státnicovým učením, tak jak je tomu již několik týdnů a víkendů, rozhodli jsme se vyrazit poznat nepoznané.
Původní plán bylo vyrazit kolem 11 hodiny dopolední, omrknout, co všechno festival nabízí a skrývá, okusit nějakou tu dobrotu a mrknout na show Pauluse. To všechno stihnout tak cca za 3 hodiny max a pak šupky dupky domů pokračovat v učení na státnice. Čas je hold neúprosný a učení je mnoho, říkali jsme si. Asi vám nemusím vykládat, že realita byla zcela odlišná od našich naivních plánů…haha…
Restauracemi se to ve smetanových sadech jenom hemžilo. Kdo ale čekal, že se potká i s těmi profláklými po celé republice, byl by nepříjemně překvapen. Jednalo se o regionální restaurace, pivovary, obchůdky zdravého jídla, výrobny moštů a sýrů, atd. Přiznávám, že i já jsem byla po příchodu mírně rozčarována, očekávala jsem právě ty profláklé restaurace, které nám nabídnou dobroty, ke kterým se běžně nedostaneme. Po několika málo chvílích jsem však objevila kouzlo v regionálním duchu, který byl cítit napříč festivalem a musím přiznat, že to byl opravdu skvělý tah.
Další parádní věcí byla měna, za kterou jste si všechny ty dobroty kupovali. S běžnými českými korunami jste měli smůlu. Bylo třeba je směnit za grešle, které ovládly festival. Skvělé, zábavné, kreativní. Jedinou chybičkou bylo množství grešlí, které šlo koupit. Mohli jste směnit peníze za 10 nebo 20 grešlí. Vzhledem k cenám na festivalu, kdy se jídlo pohybovalo průměrně kolem 2 – 3 grešlí jsme zhodnotili, že 10 pro dva lidi je málo ale 20 je už zase moc. 15 koupit nešlo. Pro mě nepochopitelné a bylo to velké mínus. Museli jsme se s přítelem spokojit s 10 grešlemi a rozšoupnout se bez omezování i za ně…
No a mohly se začít objevovat neznámé i známé chutě. První jsme si prošli celý areál, abychom zjistili, co všechno smetanovy sady skrývají za lahůdky. A že jich bylo. Mňam…
V druhém kole jsme ochutnali chilli toho největšího kalibru (uff je mi horko ještě teď když si na to vzpomenu), u jednoho malého místního pivovárku jsme si vychutnali vynikající pivka. Kdo mě zná ví, že nejsem žádný pivař. Neodolám sklence dobrého vína a k tomu nějakého toho sýru. Takže, když si já dám s chutí pivo a k tomu u něj pomlaskávám a plánuju s přítelem a našimi známými exkurzi do zmiňovaného pivovaru, je to už na pováženou. Další zastávka patřila tvarůžkové cukrárně. Na olomoucké tvargle nedáme dopustit, takže jako správní olomoučáci jsme prostě museli ochutnat. Bylo pro mě překvapením, když se spojení sladkého a slaného tvarůžku stalo tou nejluxusnější kombinací jakou jsem kdy jedla. Tvařůžkový vdolek jednoznačně vedl. Nicméně kremrole z listového těsta s pěnou z tvarůžků také nebyly k zahození. Návštěva tvarůžkové cukrárny byla tedy spečetěna.
Šanci dostala i menza Univerzity Palackého. Pravda, když jsem tam chodívala jako studentka na obědy byla to bída a utrpení. Ovšem hovězí gulášek v pivním chlebu, který jsme ochutnali byl na jiné úrovni. Zkrátka na menzu fakt dobrý, pošmákli jsme si.
Poslední zastávka byla u restaurace, která nabízela pokrmy s mořskými plody. Po dlouhém váhání jsem koupila domácí špagety se slávkami. Mušle obecně jsem nikdy nejedla a hrozně mě zajímala jejich chuť. Všichni, co někdy mušle zkusili, si je hrozně chválili. U prvního sousta jsem se mírně obávala, ukázalo se, že zbytečně. Bylo to delikátní a bylo toho málo! Těch mušlí bych si dala mnohem víc. Tak jsem se do nich zamilovala… delikatesa.
Jako sladkou tečku na závěr jsme si za poslední grešli koupili makronku.
Protože bylo krásné počasí stal se z našeho prvotního plánu projít – ochutnat a honem domů takový menší piknik na sluníčku. Poseděli jsme v trávě, popovídali si s přáteli u dobrého jídla a pití, byli svědky chilli výzvy, která měla opravdu grády a trošku se i spálili (chilli v tom bylo tentokrát úplně nevinně 
).
Ve 3 odpoledne jsme se pomalou vycházkou vydali zpátky k domovu. Nikomu se ale nechtělo sedět zavřený doma, když bylo tak nádherné počasí. A tak učení neučení, vyrazili jsme odpoledne posedět na zahradu k sousedům a spáchali jsme první letošní grilovačku.
A co vy a food akce? Ano či ne?
Vaše
