Sedím na gauči, zabalená v dece, po levé straně Matyho a po té pravé mi pochrupává Bruník. Odkládám knížku a otvírám počítač. Konečně jsem se rozhodla, alespoň na chvilku, vylézt ze své offline bubliny a podělit se s vámi o to, jak jsem prožila letošní vánoční svátky.
Letošní Vánoce byly klidné, plné domácí pohody, voňavého cukroví, světýlek, svíček, pohádek a hlavně byly naše a bez stresu.
Ve čtvrtek jsem si užila v práci báječný vánoční večírek a pořádnou koulovačku s kolegou. V pátek jsem už do práce nešla, začla mi dovolená, a to až do nového roku. Pekla jsem, balila dárky a dotahovala vánoční přípravy na štědrý den. A taky na návštěvu přátel, která byla naplánovaná na sobotu.
V sobotu jsem se pustila do domácí vánočky. Letos mě (poprvé) zradila a při kynutí a následném pečení se rozjela do pletené buchty. Stal se z toho hit večera. Přátelé spolu s Matym si mě za tuhle nádheru budou dobírat ještě příští rok. Odpoledne se neslo v pohodovém duchu. Hráli jsme společenské hry, popíjeli víno, cpali se cukrovím (až na mě), dostali pekelně sladký, ale o to víc dobrý domácí vaječňák a taky rozbalovali dárky.
Na Štědrý den jsem hodila nohy nahoru, zabalila se do deky s hrnkem čaje a s Matym po boku sledovala jednu pohádku za druhou. Letos jsem si totiž řekla, že advent i Vánoce hodlám prožít bez stresu, nebudu se za ničím honit, budu si vědomě užívat každý okamžik a nebudu se mračit, když si postojím nějakou tu chvilku ve frontě. Ono totiž nezáleží kolik druhů cukroví máte napečeno, jestli máte perfektně naklizeno a jestli je štědrovečerní večeře o několika chodech.
A tak jsme si s Matym lenošili, na stole nám blikala poslední svíčka adventního věnce a prostě si tak byli. V teplácích, pod dekou a čajem v ruce. 
Další dny se nesly v duchu návštěv rodiny. Nejdřív jsme zavítali do Kopřivnice za Matyho rodinou. Procházeli jsme se Kopřivnicí, připíjeli na společné chvilky a cpali si bříška vynikajícím obědem od Matyho mamky. Den nato jsme se z města přesunuli na vesnici. K mojí mami a babi, kde jsem vyrůstala. Potkali jsme se tam i s mou tetou a sestřenicemi, zažili velké zklamání a slzy jako hrachy, které uronila sestřenka z vánočního dárku (hold ježíšek se netrefil), zasmáli se nad básničkami, které byly na dárcích místo jmenovek (milá tradice mé tety), s dědou zdegustovaly domácí archivní vínko a taky si nacpali bříška jídlem od babi. Další den jsme pokračovali k mému taťkovi, pozdravili se s mými sourozenci, dali kafe, vzájemně ochutnali cukroví a pokračovali jsme, celí unavení, domů.
Návštěvní maraton jsme zakončili v Moravské Třebové u babi a dědy Matyho. Sešlo se nás tam 7, což je dost velký počet, na tak malou kuchyňku, kterou babi s dědou mají. Všichni jsme se ale vešli, popovídali si a strávili spolu skoro celý den. Uff, bylo to náročné, ale bylo to fajn sejít se pohromadě.
Na články jsem si nakonec čas neukrojila. Chtěla jsem zkrátka vypnout ten olnine svět a nahodit offline mód. Vypla jsem se i z instagramu a dalších sociálních sítí. Byla to opravdu očista. S čistým svědomím vám ale říkám, že čím míň jsem byla online, tím víc jsem si užívala všechny okamžiky offline.
Vánoce a svátky jsem prožila přesně tak, jak jsem si předsevzala. 
Jaké byly vaše Vánoce a svátky? Užíváte si pohodu nebo vámi zmítá stres a napětí, dokud tenhle „maraton“ neskončí?
Ať tak či jinak, přeju vám krásný poslední den v roce 2017. Vydechněte aspoň dnes, dejte pusu těm nejbližším a řekněte jim, jak jsou pro vás důležití. A do roku 2018 vstupte po boku s těmi, které máte rádi. Já vám děkuju za podporu, krásné zprávy, komentáře, e-maily v tomto roce. Těším se na ten další. A věřím, že se naše sladká komunita zase o něco rozroste.
Pokud máte blog rádi, líbil se vám tenhle článek nebo mě jen chcete podpořit budu ráda za sdílení ať už blogu nebo tohoto článku.
Děkuju, těším se na vás u dalšího článku v roce 2018. Vaše
