Když si hlava vezme dovolenou…

Jakoby počasí zrcadlilo mé aktuální rozpoložení, pomyslím si. V jeden moment se člověk cítí dobře a vzápětí je mu pod psa. Tak nějak to vypadá, když duše zoufale volá po pozornosti

Mé rozpoložení, v posledních dnech, je jako na houpačce. Chvíli nahoře, chvíli zas dole. Tento stav naprosto jednoznačně pramení z nekonečného intenzivního učení na státnice, práce, kterou se snažíte dělat, jak nejlépe umíte, to vše při studiu, jak jinak, a v neposlední řadě z toho, že vaše potřeby a čas jen a jen pro sebe je neustále odkládán na dobu v neurčitou. Až udělám tuhle zkoušku. Až dopíšu a odevzdám diplomku. Až udělám státnice. Až…

Výsledkem této rovnice, která v obměnách trvá už celé 3 roky, nemůže být nic jiného než absolutní vyčerpání organismu a potvrzená neschopenka putující k zaměstnavateli.

A tak si během toho válení v posteli, zachumlaná v dece s čajem a hromadou státnicových otázek v ruce přemítám, za čím se vlastně ženeme. Přes nespočet varovných signálů našeho těla jedeme na plné obrátky neustále dál a dál a čekáme na svou chvíli úlevy až…

… až si hlava i tělo vezmou dovolenou. Dospěla jsem k názoru, že je důležité udělat si alespoň pár minut pro sebe a zpříjemnit si ty ubíjející dny maličkostí. Udělejme si chvilku na relaxaci, potěšme toho, kdo si to zaslouží. A hlavně poslouchejme své tělo a neodkládejme své potřeby na dobu neurčitou. Pojďme si tu svou chvilku dopřát právě teď!

Já si den zpříjemnila dlouhou večeří s mým mužem, kterému jsem chtěla vykouzlit úsměv na rtech

a uvolňující relaxační koupelí s příměsí meduňky a oleje…

A víte co? Hned je mi líp na duši.

Relaxujte a nebojte se ukrojit si svých pár minut denně. Budete šťastnější!

Vaše