O životě na Bali, digitálním nomádství, snech a lásce

Sluníčko je schované za mraky, sem tam bázlivě vykoukne a polechtá nás na tváři, vítr si pohrává s našimi vlasy. Balíme deky,  teplé mikiny a foťák. V kufru rychle uspořádáváme nepořádek. To aby se tam vešla kára mého muže. Vlezla se. Soukáme se do auta a bojujeme s našimi čtyřnohými miláčky aspoň o kousek místa. Vyjíždíme.  Cíl našeho výletu

Přijíždíme dobrou  hoďku před „oficiálním“ začátkem. Sotva vystrčíme nos z auta zjišťujeme, že po zaplacení vstupného do kempu se nesmíme pohybovat mimo „vyhrazené“ místo konání přednášky, kiosek nám nic neprodá a záchody jsou taky zapovězeny. Prý tak rozhodl šéf. Trošku brbláme. No dobře, nadáváme z plných plic. Šéf je idiot (což je asi nějaký typický znak šéfů, haha). Jo a taky máme hlad. Přesunem se tedy k brněnské přehradě, nakoupíme slušnou zásobu pití a dáváme si burgera. Při čekání kujeme pikle. Jsme odhodlaní všechny přesvědčit hodit bobek na toho pitomce (ehm, pardon šéfa), který asi zrovna chyběl, když se probíraly „obchodní dovednosti každého businessmana“.

Přesně v půl paté usedáme pod velký strom, rozbalujem deku a naši psi si půlku osazenstva omotávají kolem tlapek. Vítám se s Anie. Objímáme se. Sem z toho (tak trochu) naměkko. Naštěstí stihnu zatlačit slzu dojetí dřív než si toho ostatní všimnou. 

Anie s Lukim povídají o životě na Bali, o svých (těžkých) začátcích, o snech, o tom „co vlastně na Bali dělají“, o plánech, o česku, o všem co nás zajímá a vůbec o životě vůbec. Jsou úžasní, plní energie, spokojenost z nich čiší na hony daleko. Jsou přesně takoví, jaké je znáte z blogu nebo videí. Čas najednou plyne strašně rychle. A já si užívám každičkou chvilku. Všechny starosti posledních měsíců odpluly někam pryč a já jsem si schopná vědomě vychutnávat jen přítomný okamžik. Úžasný, asi jsem našla ten pravý smysl „bytí v přítomnosti“. 

Pokud byste rádi poznali tyhle dva, pro mě neskutečně inspirativní lidi, osobně máte šanci ještě v Praze v kempu AC Džbán. Více info o jejich „přednáškách“ najdete na facebooku. 

Ještě jednou děkujeme Anetce a Lukimu za isnpirativní a pohodovou sobotu. A těšíme se na další „přednášky“.

Krásný úterní podvečer, Vaše