Rozlepuju oči a líně se protahuju. Pes mi spokojeně vrní v nohách a Maty vedle mě bezstarostně oddychuje. Pomaloučku se hrabu z peřin a jdu rozhrnout závěsy. V koutku duše doufám, že za okny na mě vykoukne Olomouc zasypaná sněhem a na oknech budou od pana mráze namalované obrazce roztodivných tvarů.
Je to taková moje prosincová tradice. Jako prcek jsem vždycky vyběhla ze svého pokoje, bosky sešla někoik schodů a zastavila se v mezipatře našeho rodinného domu. Kamenné schody mě zábly do noh, já tam ale vydržela stát dlouhé minuty. Nepřestalo mě bavit dívat se na zasněženou krajinu a obrázky, které tu přes noc namaloval mráz.
Tahle pohádka se ovšem letos nekoná. Venku je mlha tak hustá, že by se dala krájet, pošmurno, nevlídno a vlezlo. Tak mám trochu pocit, že jsem o něco ochuzená.
Je Štědrý den a nás čeká den plný milých povinností, pohádek a lenošení.
Pobrukuju si vánoční písničky, krájím domácí vánočku a dívám se, jak si Maty rozbaluje poslední okýnko adventního kalendáře. Zapínáme pohádky, balíme se do deky a vychutnáváme si tohle neobyčejně obyčejné loudavé ráno provoněné pohodou a láskou.
Těším se. Na balení dárků. Huňatý boty. Teplý čaj, prskání prskavek u vánočního stromečku. Na společné chvíle a „naše“ další společné vánoce.
Balení dárků mi zabere podstatnou část dne. Je to taková moje tradice od mala. Do obýváku si natahám vánoční, ale i docela obyčejné balící papíry, stuhy, mašle, provázky a začnu balit. Jsem ten člověk, který si dává už na samotném obalu záležet. Je to pro mě známka, že jsem do dotyčného věnovala svůj čas a navíc si myslím, že pěkně zabalený dárek udělá radost rovnou dvakrát. Balení prokládám pohádkama, teplým čajem, povídáním s Matym a taky vánočním cukrovím. Jak jinak.
Maty tuhle část vidí trošku víc „chlapsky“. Balení dárků zvlášť neřeší a je to pro něj nutné zlo.
A tohle je ten moment, kdy se rozcházejí naše představy o těch „správných“ vánocích.
Když se nad tím zamyslím, takové „správné“ vánoce vlastně neexistují. Každý je slavíme po svém a někdy jsme tou svou představou „pravých“ vánoc natolik uchvácení, že odmítáme přijmout ty drobné odlišnosti. Rok od roku se, díky těmhle drobným odlišnostem, učím nelpět na těch svých zavedených zvycích a představách o „pravých“ Vánocích a povím Vám je to vážně osvobozující pocit. Vánoce trávíme bez zbytečného stresu, hádek a nadsazeného očekávání. Všemu necháváme volný průběh, co se stihne to máme a co se nestihne, bez toho nebudou Vánoce o nic horší :).
Olomouc je nakonec pocukrovaná sněhem, stromeček svítí, pod ním spousta dárků, které tu nechal Ježíšek, zatímco jsme baštili lososa s bramborem a velkou porcí zeleniny. Letos je to taková kulinářská nálož dárků. Maty dostává Kuchařku pro muže. To aby mi taky někdy uvařil večeři on :). Já dostávám zase kuchařku od Janiny z cukrfree a smoothie kuchařku od Kačky smoothcooking. K tomu roztomilou zástěru plnou cupcaků. To, aby mě to kouzlení v kuchyni ještě víc bavilo. Bruno rozbaluje svůj vánoční boxík a nachází v něm malou pískací opičku. Je z ní totálně v tranzu, lítá po celým bytě jak divý, píská jako o život a další 3 dárky leží netknuté pod stromkem. Hřeb večera je velikánský obraz s westíky od Matyho. Prý že když ho viděl vzpoměl si, jak byl Bruno malý a věděl, že tohle mě dostane. Dostalo! Už se těším až ho pověsíme.
Zbytek večera koukáme na Popelku a následně na Pretty Woman. Taková ta štědrovečerní klasa bez které by nebyl štědrý večer tím „pravým“. Na tom se shodujem oba :).
 |
| Ten nejhezčí…protože je náš 🙂 |
 |
| U nás doma. Dárky hlídal statečně 🙂 |
 |
| Ježíšek od mamky a tety |
 |
| Popisky na dárcích od tety. Opravdu nejsme rasisti, pouze naše rodina „vyniká“ v sarkastickém černém humoru :)) Aneb narážka na mou novou práci, hehe 🙂 |
Je pátek večer a my jsme teprv včera večer dorazili domů. Vánoční svátky jsme strávili u rodičů Matyho, doma přehodili věci a pokračovali na jižní Moravu, tentokrát zase k našim. Bylo to náročný a někdy mě děsně štvaly ty rodinné vrtochy, rozdovádění sourozenci, trošku (víc) napití pánové, a neustálé objíždění všech příbuzných. To aby se nikdo neurazil, znáte to.
Stejně si pak ale vždycky uvědomím, že sou to ty nejhezčí svátky. Možnost strávit je se svou rodinou a těmi nejbližšími, i když vás někdy sebevíc štvou.
Doufám, že i Vy jste prožili láskyplné vánoce, provoněné rodinnou pohodou v kruhu svých milovaných a nejbližších. Protože právě tohle je ten nejcenější dárek, který si můžeme navzájem dát.
Pokud byste rádi lupli něco o svých Vánocích, o tom co vás nejvíce potěšilo, nebo naopka překvapilo budu moc ráda.
Mějte krásné dny, Vaše