Všude dobře, doma nejlíp. Říká známé české pořekadlo. Dlouhá léta jsem to nechápala. Všude mi bylo dobře, jen ne doma. Domov jsem zkrátka nepotřebovala. Možná to bylo tím, že jsem byla mladá holka s dobrodružnou duší, která ráda poznávala svět (ne že bych teď nebyla). A nebo to bylo tím, že jsem zkrátka nemohla najít své místo. Místo, kam patřím a kam se můžu vracet.
Ať tak či onak, s odstupem pár let jsem pochopila smysl tohoto kréda. Našla jsem místo, kam patřím, kde se cítím dobře a jsem šťastná. Místo, kde můžu sdílet své vzlety i pády a své sny. A co víc, našla jsem i člověka, který je mou součástí, sdílí se mnou radostné okamžiky a je mi oporou při mých chybných krocích. Nesmírně si ho za to vážím. Cítím, že tohle je ta správná cesta, kterou jsem tak dlouho hledala…
Díky tomu všemu jsem si mnohé uvědomila. Domov je místem, kam bychom se měli rádi vracet. Možná že to není luxusní dům, s bazénem a velkou zahradou. Dost možná to není ani dokonalé prostředí s vybavením podle posledních módních trendů. A možná, že v něm nežije věčně šťastná a usměvavá rodina, jako vystřižená z plakátu. To ale vůbec nevadí. Důležité je, že se jedná o místo, kterého bychom si měli vážit, protože není samozřejmostí. Mnoho lidí by dalo cokoliv za to mít alespoň pár metrů čtverečních. Prostor, kam by se mohli unavení po práci vrátit, zavrtat se do deky a prostě jen být. Vrátit se někam, kde na Vás někdo čeká a těší se s každé společné chvilky. Vědět, že je tu někdo s kým můžete sdílet svůj život… Zkrátka být doma.
Sama za sebe můžu říct, že uvědomit si, co to je za luxus mít domov, mi pomohl až pracovní 4 denní výlet s uživateli našich služeb. To jak je důležité někam patřit a jak moc si toho vážíte si uvědomíte až tehdy, když jste několik desítek kilometrů daleko. Byť jen na pár dní. Jsem za toto poznání moc ráda
A tak važme si těch samozřejmých věcí, které zas tak samozřejmé nejsou.
Krásný páteční večer, Vaše
