Je úterý ráno. Za okny tma, skrz žaluzie prosvítá třpytící se sníh a svit pouličních lamp. Budík neúprosně zvoní a mně se nechce vstávat. Chvíli jen tak ležím, poslouchám svůj dech a taky jak Maty vedle mě oddechuje.
Šourám se ke kávovaru a najednou vím, že je tady.
Přišel. Zcela nečekaně. Zaťukal mi na rameno a já věděla, že je to ten pocit, který už tak dlouho vyhlížím.
Vychutnávala jsem si pracovní ráno a soustředila se jen na něj. Je nenápadný a často se stává, že jej přehlížíte. Ztratí se v starostech běžných dní. Zas a znovu jsem si uvědomila, jak je důležité jej najít. Zastavit se a soustředit se na přítomnou chvíli. Vypnout hlavu a nechat se prostoupit tím báječným pocitem štěstí.
Seděla jsem u stolu, popíjela fresh a culila se na něj. Díky tomuhle pocitu jsem si uvědomila, že jen s ním dokážu být opravdu „šťastná“. To on je ten, který mi připomíná, že ke štěstí nepotřebuju velký byt, tučné konto, fajn práci, partu přátel a někoho po svém boku. Potřebuju být pouze malou chvilku sama se sebou. Uvědomit si co všechno mám, ocenit to a hlavně za to být vděčná.
A to je, vážení, ta chvíle, kdy to přijde.
Pocit, že je všechno tak jak má být. Že to za čím jste se „honili“ se zúročilo. A že jste šťastní přesně tak, jak jste. Tady a teď.
A tak, pokud hledáte taky tenhle pocit, běžte se projít, dělejte co máte rádi. Smějte se, žijte a hlavně moc nepřemýšlejte. Buďte sami (se) sebou. A věřte, že přijde. Ať budete kdekoliv, ten pocit si Vás najde. Je totiž všude kolem nás. To jen my ho nevidíme. Nebo možná nechceme…
Tak já mu jdu věnovat večer, když už jsme se po tak dlouhé době našli. Mějte se krásně a dejte vědět jestli ho taky znáte. Nebo jestli ho zatím hledáte.
Vaše
P.S.: Jak se Vám líbí nový kabátek blogu?
3 comments
Jituš, nový design je skvělý, fakt se ti moc povedl! 🙂 A vůbec, mám radost z té energie, co z tebe jde… držím ti s blogem palce a hlavně, ať tě to baví! 🙂
Ahoj, Terez,
děkuju za moc milý komentář :). Jsem ráda, že se design líbí. Já jsem z něj nadšená a to jakože hodně. Je to ale dáno asi tím, že jsem se s tím piplala tak dlouho dokud jsem to nedotáhla do podoby, jakou jsem nosila už dlouho v hlavě :).
Musím přiznat, že blog mě bavil vždycky. Ale poslední dobou je to tak nějak intenzivnější 🙂 Baví mě to víc a víc…no však to asi sama znáš :).
Krásné dny, mávám do Osla a zdravím manžela. Jituš
Jituš…. ja ho hľadám už štvrť roka :-/ ale občas tak nenápadne preletí okolo mňa….asi aby som sa úplne nezbláznila