Sluneční paprsky tančí po pokoji a pěkně mi zatápí v posteli. Je mi horko, a tak vyskakuju z postele, roztahuju okenice a vybíhám na balkon. Je to takový můj malý ranní rituál. Z balkonu dohlédnu k nedalekým taverničkám a kousek za nimi se třpytí moře.
Tenhle výhled bych si nechala líbit každé ráno!
Je středa a my máme 2 dny do odletu domů. Depku z návratu domů vyvažije plavba lodí Bella Aurora. Čeká nás plavba nádhernou Calderou, výstup na sopku, koupání v teplých pramenech, kotvení v zátoce s vynikající večeří a dobrým vínem a v neposlední řadě západ slunce pod městečkem Oia. O městečku a jeho nejlrásnějších západech slunce světa jsem psala v přechozím článku.
Dopoledne trávíme u bazénu s knížkou v ruce a těšíme se na odpoledne. Po obědě vyrážíme k přístavu, kde začíná naše (malé) dobrodružství. Zádrhel nastává už při samotném nalodění. Posádka natahuje provizorní mostek, mě odstrčí bokem, čímž mi znemožní pomoct Matymu při nástupu na pohupující se loď. Maty má, samo sebou, problém na loď nastoupit. Můstek je úzký a vzhledem k pohupující se lodi ne příliš stabilní. Posádka neváhá bere matyho v podpaží, zvedá ho a přes můstek ho doslova vleče. Já kroutím hlavou a delegátka nehybně stojí i přes mé snahy vysvětlit, že takhle to nepůjde.
Když nás posádka usazuje do kajuty, kde vidíme velký prd začínáme být pěkně naštvaní. Místo výhledu z vrchu lodi vidíme malým kajutním okénkem velké houby. Naše snahy dostat se na horní palubu jsou nám záhy zatrhnuty. Prý tak rozhodl kapitán lodi. A prý to musíme chápat, protože naše delegátka by měla zkažený výlet. Popravdě nechápem to, s delegátkou diskutujem dobré půl hodiny. Bez výsledku. Mě tečou slzy, jako hrachy, Maty zuří.
Výlet jsme zvolili, jako jediný, organizovaný a hned ze startu toho litujem.
Delegátla furt omýlá to, že Maty blbě chodí a že sme sem neměli jezdit. Následně nás otráví tak, že na žádnou sopku nejdem. Koho by bavilo poslouchat, že jestli se nám něco stane ona bude mít trable a zkažený výlet!!
Pomalu se smiřuju s tím, že z výletu budeme mít akorát tak o 140 euro míň. Maty je ovšem hodně nasraný a hodlá to dát delegátce sežrat (pardon za výrazivo, sušně to nejde :-D). Jakmile všichni opustí loď, suveréně si to štráduje za kapitánem lodi. Prý mu to vysvětlí sám. Po pár minutách naší „milé“ delegátce „rupnou“ nervy (konečně!!) a kapitánovi vysvětluje situaci sama. Dvě věty a je vyřízeno. My si spokojeně hovíme na horní palubě s frapéčkem v ruce. Vyplouváme k teplým pramenům a mladý sympatický kapitán na nás šibalsky mrká. Tak já vám nevím jestli byl opravdu problém v kapitánovi…
Následující momenty jsou ty nekrásnější. Caldera z paluby lodi je nepopsatelně nádherná. Brady nám padají zas a znova. Bavíme se s našimi dovolenkovými přáteli, smějeme se a jsme rádi, že jsme spolu, a taky že zmiňovaných 140 euro jsme nevyhodili kajutním okénkem.
Večeře je symfonie chutí a nebe v puse. V kombinaci s pohledem na klidnou zátoku a malé městečko Thirasia máme romantiku, jak z filmu. Bříško si plníme tím nejlepším řeckým salátem, kuřecí roládou v omáčce, která byla naprosto dokonalá a zapíjíme tím nejlepším řeckým vínem.
 |
| Městečko Thirasia |
Sladkou tečku za celým dnem dostáváme za pár chvil, kdy bez dechu sledujeme západ slunce. Oranžová záře se líně rozvaluje po městečku Oia a já nevím co dřív. Jestli se snažit tenhle jedinečný moment zachytit do hledáčku foťáku nebo raději mlčky pozorovat a vychutnat si tenhle okamžik. Na lodi je hrobové ticho, které sem tam prořízne cvakání foťáků. Je nádhera sledovat, jak slunce končí svou pouť, jak se oranžová záře třpytí na hladině moře.
Sluníčko se předvádí a z rukávu vytahuje ty nejlepší kousky, které umí.
 |
| Městečko Oia zahalené do záře zapadajícího slunce |
 |
| Oia podruhé…pohled, který neomrzí |
Na hotel přijíždíme kolem jedenácté a padáme únavou do postele. I přes počáteční trable to byl opravdu vydařený výlet a krásná tečka za celou dovolenou.
Taky tak milujete západy slunce?
Mějte se krásně a dejte vědět, jak se vám na plavbě líbilo.
Vaše