Je neděle dvacátého května a mě z postele tahá sluníčko, které mi maluje na tvář první pihy. Maty se probouzí chvilku po mě. Ještě celí rozespalí přemýšlíme, co dneska podnikneme. Venku je krásně, byl by hřích zůstat doma.
Po chvilce přemýšlení odvážně navrhuju výlet na stezku v oblacích. Maty se trošku šklebí, ale pak souhlasí. Abyste tomu rozuměli. Stejný výlet jsme absolvovali dva týdny zpátky, abysme následně u pokladny zjistili, že nemáme peněženky.
Tímto byl výlet nominovaný na zakletý. Hádám, že za to nemohlo místo, ale spíš naše blbost.
Tentokrát balím batoh já. Peněženky kontroluju obsesivně asi 10x. Bruníka nechávámee doma, protože pejskům je vstup na stezku zakázán. Trošku mě to mrzí, ale co nadělám. Vyrážíme.
Cesta ubíhá rychle, za hoďku a půl stojíme u pokladen a platíme lanovku a vstup na stezku. Na lanovce trošku fouká, výhled je ovšem parádní a kdybych se nebála něco bych vám cvakla. Já se ovšem bojím takže dokumentace jde stranou. Ani nevím proč ten strach, výšky mi nevadí, ovšem sedačková lanovka mi vadí od dětství. Nedej bože, když je na ní člověk ještě s lyžema, brrr.
Po výstupu z lanovky se nám otvírá výhled na nádhernou nekončící krajinu a pár kroků před námi se pyšně tyčí stezka vedoucí až do oblak. Poskakuju po lavičce, jako by mi bylo pět a hrdě hlásám, že dolů jedu po tom velkém tobogánu, protože miluju tobogány. Maty se mi směje a s ledovým klidem sděluje, že je v klidu, protože to nedám. No, nedala sem, nebudu vás napínat.
Výhled na samotném vrcholu stezky byl parádní. Kdo mě zná ví, že výhledů se nemůžu nabažit.
Jsem vděčná, že je Maty se mnou tak statečně zdolává, i když mu to dá mnohdy zabrat, protože terén není vždycky tak pohodový, jako ten na vrchol stezky.
Stezku v oblacích můžeme s čistým svědomím doporučit tobě, tobě a samo, že i tobě. Sbalte si mikinu, foťák, dobrou náladu a vyražte. Pokud to máte daleko v okolí je spousta možností ubytování, takže výlet můžete spojit s prodlouženým víkendem v přírodě. A že je tam všude kolem příroda přímo pohádková je asi zbytečné zdůrazňovat.
Mějte se fajn a dejte vědět jestli jste na stezce v oblacích nebo korunami stromů byli a jak se vám líbilo.
4 comments
Tam bych se chtěla taky jednou podívat, tak snad se mi mé přání splní. 🙂 A sama nevím, zda bych ten tobogán sjela.. i v bazénu mám problém, ale za to si můžu sama, kdybych nekoukala na horor v prostředí bazénu 😀 Ta příroda okolo je skutečně nádherné a je super, že jste to zdolali. 🙂
Ahoj, Jani,
určitě doporučuju se na stezku vypravit. Je tam fakt nádherně. Výhledy, příroda okolo je prostě dechberoucí. A pokud jste z větší dálky dá se to krásně spojit s víkendem na Dolní Moravě, možností ubytování je tam několik :).
Hezké léto, Jituš
Ahojky máš úžasný blog! Já sama mám DM 1.typu už 14 let. A někdy je to teda dost boj. 🙂
Ahoj Míšo,
mám velkou radost, že se ti blog líbí a rezonuje s tebou. Děkuju moc za důvěru :).
Máš pravdu, někdy to s tou naší sladkou kámoškou není jednoduché, ale člověk se toho o sobě zase hodně naučí a dozví. Ať cukrovka nezlobí a žije se ti s ní co nejlíp! 🙂
Hezké léto, Jituš