Je páteční odpoledne třináctého dubna a já čekám na náměstí Hrdinů na Matyho. Vyrážíme na nákup, v Lidlu je “milion” lidí, což bytostně nesnáším, a tak v rychlosti házím nákup do košíku a mizím pryč. Doma si sbalíme pár nejnutnějších věcí a vyrážíme na chalupu.

Čeká nás víkend v lese, kde ztratíme signál, budem poslouchat praskání dřeva v krbu, válet se v trávě, hrát deskové hry a smát se. Páni, jak já se těším!

Chata Jeřabinka je kousek od Velkých losin, úplně v lese, kde je ticho, žádný signál a prostor na myšlenky a sama sebe. Jezdíme tam pravidelně s přáteli každou zimu. Sehnat termín je nemožné, protože bývá celý rok plná. Když se náhodou uvolnil termín na zmiňovaný víkend, nebylo na co čekat.

Na chatě bylo nádherně, ostatně jako vždycky. Celý víkend se nesl v duchu pohody a odpočinku. V pátek jsme vysedávali u ohně a opékali špekáčky, v sobotu ráno jsme zas snídali u praskajícího krbu. Dali jsme si vydatnou procházku lesem, z které Matyho bolí záda a nohy ještě dnes (hold těžší terén). S kafem v ruce jsme se váleli v trávě a hltali každý paprsek slunka. Deskové hry přišly na řadu taky, samozřejmě.

Co vám budu povídat, byl to balzám na duši a skvělý detox. Celý víkend jsme byli bez signálu. V lese ho zkrátka nechytnete. A to je na tom to nejlepší. Nerozptylujete se sdílením, telefon je potichu namísto ohlašování zpráv a vy se tak můžete naplno věnovat tomu, co je tady a teď.

Říkám si, že to budu dělat častěji než dvakrát do roka, kdy před vším ujedem na chalupu do lesa. Den bez telefonů, počítačů a další elektronily by měl být povinně zaveden každý měsíc. Zkuste to taky, uvidíte jak se vám uleví a jak moc si odpočinete. 

Vaše