Nesuď knihu podle obalu aneb konec předsudků v čechách

written by Jitka 2 května, 2018

Kde: Vlak směr Přerov

Kdy: Pondělí 23 dubna, 9:33

Sedím ve vlaku celá rozlámaná a nevyspalá. Nožky mám opřené o protější sedačku a hlavou mi víří milion myšlenek. Srdce mi buší, jako splašené a pořád se trochu třesu. V noci jsem toho moc nenaspala, protože vstřebat události předchozího dne mi dává zabrat.

Včerejší den byl silný, plný emocí, které vás nenechají v klidu, ve společnosti žen, které mají co říct.

Když mě Karol (IG @silacky) oslovila, zda bych se účastnila focení projektu, který má za cíl stírat předsudky, neváhala sem ani minutu a kývla na to. Nepřemýšlela jsem nad tím, bylo to jasné, jako facka. Popravdě, překvapila sem sama sebe a věděla, že to pro mě bude hodně ťežké.Focení probíhalo v Ostravě, v jednom fotoateliéru s partou 6 úžasných žen. Každá z nich má svůj příběh, který s váma zacloumá. Co je důležité zdůraznit, focení bylo ve spodním prádle a každá z nás měla na sobě nápis toho s čím bojuje.

Na fakt, že se svléknu do spodního prádla, nechám se vyfotit a tyhle fotky následně uvidí několik tisíc lidí po celé ČR sem se musela psychicky připravit. Ve spodním prádle se běžně neukazuju, protože mám v hlavě zakořeněný “fakt”, že holky na hony vzdálené mírám 90-60-90 nemají za foťákem co dělat. Hold moje sebevědomí bylo, zvlášť v tomhle směru, systematicky zašlapávané do země. Vylézt ve spodním prádle před 6 žen, s vědomím, že brzo je uvidí dalších nevímkolik tisíc lidí pro mě byl těžký boj sama se sebou, stres a zároveň to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.

Kdo vlastně určil tyhle nesmyslné pravidla? Kdo řekl, že žena bez vlasů nemůže bylt nádherná? Kdo tvrdí, že rakovinou život končí? Proč by žena s endometriózou nemohla žít plnohodnotný život plný okamžiků štěsti? Z jakého důvodu by žena, co si prošla PPP nemohla pomáhat lidem se stejným osudem? A proč by potetovaná máma neměla být dobrá?

A tak jsme se s holkama svlékly. Pro nás. Pro vás. Proto abysme zbořily alespoň kousíček předsudků každého z vás (i nás) a (do)ukázaly, že naše těla o nás nevypovídají vůbec nic. Abyste si všichni uvědomili, že na světě můžeme všechno, co jen chceme. Abysme ukázaly, že postava, číslo na váze, nemoc nebo cokoliv jiného neurčuje naši hodnotu. Svlékly sme se proto, abysme prostřednictvím fotek řekly jediné. Milujte se, přesně a právě proto jací jste. A začněte u sebe. Uvidíte, že se začnou dít divy. Slibuju.

Když jsem si na začátku letošního roku dala jeden z cílů začít se mít ráda, netušila sem jaký řetězec událostí tohle nevinné přání spustí. Vesmír/bůh/dosaď si koho nebo co chceš to zařídil přesně tak, jak to mělo být. A já jsě vděčná. Nic se totiž neděje náhodně, všechno má svůj význam.

Těším se na konec června až se s holkama zase potkáme. Na chalupě, uprostřed přírody, budeme klábosit o životě, m(i)alovat, vykládat karty, smát se a hlavně si užívat těch obyčejných chvil plnými doušky.

Díky, ženy, bylo mi ctí stát po vašem boku.

S láskou věnováno projektu Silačky.

Vaše