Kávovar hučí, bytem voní čerstvě namletá káva a snídaně čeká na stole. Je to tady, vyrážíme na 3 dny do Budapešti. Prodloužený víkend může začít.
Do Budapešti jsme chtěli už dlouho. Když kalendář začal ukazovat, že se první advent nezadržitelně blíží, spojili jsme příjemné s užitečným a rozhodli se užít Budapešť i s chutí Vánoc. Kdo mě zná ten moc dobře ví, že Vánoce a všechno s nima spojené je moje parketa. Vůně punče, která se líně prochází ulicemi, město zahalené do svitu svíček a poznání nového města je ta nejlepší kombinace. A tak jsme tady. Že nám to začlo vskutku skvostě, o tom žádná.
Na místo určení jsme se rozhodli vyrazit autem. Což byl na první dobrou geniální tah. Na tu druhou, už se tak geniálně nejeví. Ubytování jsme sehnali v útulném hotýlku AnVa House téměř v centru Budapešti. Parkování v ceně, no nekup to. Problém nastal hned po příjezdu, kdy jsme zjistili, že vjezd do garáže je tak brutální, že do ní vlastně nevjedeme. Parkování na určených plošinách byla třešnička na dortu. Pro vozíčkáře, jako dělané. Neváhali jsme a u hotelu auto píchli na místo vyhrazené pro vozíčkáře. Mezinárodní parkovací kartu máme, tak co. Za hustého deště jsme vypakovali věci, vyřídili formality, ubytovali se a hurá na jídlo.
Cestou na jídlo jsme zkontrolovali auto a za stěračem objevili nevzhledný červený igelitový sáček. Na cáru papíru, kde se rozpíjel text v maďarštině byl vzkaz, jehož znění jsem tušila. Pokuta za parkování. Tep mi vylítl do nebes a celé tělo paralyzovala bezmoc a stres. Sáhodlouhý text nám na ulici přeložil milý policista a poslal nás na poštu zaplatit pokutu za parkování. Mezinárodní parkovací kartu si evidentně můžeme strčit do pr… ehm, za klobouk.
Strýček google nás ze šlamastyky vytáhl. Překladač nám zachránil zadek, já si udělala malý rychlokurz maďarštiny a dozvěděla se kolik kde a jak musíme zaplatit. Auto jsme následně přeparkovali o pár metrů dál do venkovních parkovacích garáží za pár šupů. Tu jsme našli po několika rozhovorech s náhodnými kolemjdoucími, kteří ovládají angličtinu ještě na mizernější úrovni než já. A to je, přátelé, co říct, haha.
Zbytek odpoledne jsme si užili a Budapešť si napravila nahnutou reputaci. Kofein jsme doplnili v útulné kavárně Fekete (děkujeme za doporučení!), na pozdní oběd zašli do restaurace Ramenka a pak vyrazili na vánoční trhy. Bazilika sv. Štěpána nás nadchla, stejně jako místní trhy a projekce, která se tam konala. Vyhlídkové kolo lákalo k projížďce a večer jsme zakončili v baru za hotelem. Mimochodem ve zmiňovaném baru úchvatně hráli na klavír a paní zpívala nádherně. Naprosté pohlazení pro (d)uši.
Tak se mějte a zítra se vám ozvu s reportem a fotkama z druhého dne. Pokud místní internet dá.
Dobrou noc, padáme vyčerpaní do postele…
Vaše,