A je to tady! Den D, na ktekrý jsem se těšila, 25 dní „trénovala“ a taky se ho tak trochu bála.
Mám tak trochu motýly v břiše, ale jinak jsem připravená.
A co se to dnes chystá. No přece můj první!!! běžecký závod Barvám neutečeš. Některým se to může zdát, jako blbost, prožívat 5 km „závod“. Pro mě je to docela velký milník v mé (ne)běžecké historii. Jsem sama na sebe zvědavá, jak to zvládnu. Jestli mě strhne závodní atmosféra. Jestli tohle bude ten zlom, kdy běhu doslova propadnu a už nebudu chtít jinak. Jestli mě neušlape ten dav lidí. Jestli zvládnu zkorigovat glykemky (protože těm dává běh dost na prdel). A jestli si to vůbec užiju.
Mám za sebou ovšem ten nejlepší tým podporovatelů, kteří na mě s chutí vysypou barvy a budou mě „buzerovat“, abych to nevzdávala a v cíli se mnou budou s chutí sdílet tu euforii, která (doufám) přijde. Za to jim děkuju a moc si toho vážím.
A jestli chcete fandit i vy, přijďte dnes na Floru k pavilonům H taky fandit. Nebo stačí, když budete držet pěsti z pohodlí domova. I to se totiž počítá.
Tak já se jdu připravovat, za chvíli totiž vyrážím. Startujeme ve 13:00.
A co vy, máte zkušenost s běžeckými závody? Nebo jste ten typ, který to davové šílenství nenávidí?
Barvám zdar! Vaše
4 comments
Náhodou mě to přijde obdivuhodné, běžet 5 km není žádná sranda! 🙂
Milá Jitko, máte můj obrovský obdiv. Pět kilometrů běhu by byla moje smrt 🙂 Pravidelně Váš blog čtu a líbí se mi, jak se vytrvale snažíte plnit si své sny. Markéta Dvořáčková
Milá Annie,
Není to taková hrůza, jak se zdá :-). Ten pocit po běhu za všechnu ti dřinu stojí!
Krásné dny, Jituš
Milá paní Dvořáčková,
Děkuji za milá slova :-). Mám radost za každého, který se na blog vrací a zajímá ho.
Posílám pozdravy!