Psal se další teplý letní den 29. července roku dvaosmnáct. Probudili jsme se ve velké, pohodlné posteli na řeckém poloostrově Peloponés, v městečku Tolo. Sbalila jsem svačinu, foťák a další nezbytnosti do batohu a hurá snídat. Na snídani jsme si s Matym nechali dostatek času, protože hotelové snídaně a ještě k tomu o dovolené jsou ty nejlepší na světě.
V 7:30 jsme naskočili do autobusu, který nás odvezl do hlavního města Řecka. Do města antických památek, řeckých bohů, olympijských her. Do města, kde je více divadel než v Londýně. Do nejhlučnějšího města na světě. Do města pojmenovaného podle bohyně moudrosti. Mířili jsme do Athén.
Po pár kilometrech zastavujeme na místní benzince, odkud je jen pár kroků Korintský průplav. Jedná se o průplav, který přetíná Korintskou šíji jež spojovala Peloponés pevninským Řeckem. Postaven byl v letech 1881 – 1893. První pokusy se ovšem datují už do doby života císaře Nerona. Stát 90 metrů nad Korintským průplavem a sledovat, jak proplouvá loď v čele s remorkérem (průvodce, který pluje před lodí) byl vážně zážitek. Korintský průplav je široký pouhých 23 metrů, hluboký 8 metrů a dlouhý 6 kilometrů. O pár chvil a několik fotek později sedíme opět v autobuse a míříme do Athén.
První dojem z Athén není zvlášť ohromující. Naopak. Mám pocit, že jsme vjeli do obrovské betonové džungle namísto města antických památek a řeckého božstva. První zastávkou je Panathénský stadion, kde se v roce 1896 konaly první olympijské hry. I přes to, že se jedná o majestátní mramorovou stavbu můj dojem z Athén o moc nevylepšuje. Program máme ale bohatý, takže Athénám dávám další šanci.
Nejvýznamnější stavbu Athén máme na programu hned po olympijském stadionu. Cesta k němu ovšem vede zdlouhavá a rozhodně ne bezbariérová. Přes to, že od samého začátku vídáme značku vozíčkáře, jež nás má dovést k výtahu, musíme zdolat nemalý kopec s několika schody. Terén je navíc zhotoven z oblíbeného mramoru, takže o zábavu má Maty postaráno od samého začátku. Berle se rozjíždí do všech směrů, Matyho slovní zásoba sprostých slov nabírá na obrátkách a mě záhy berou mdloby, když vidím onen “výtah”, který nás má vyvézt na samotnou Akropoli. Nastupuju do klece, zavěšené na mohutné ocelové tyči a stiskem jediného tlačítka ji uvádíme do pohybu. Třepe se to s náma jedna radost, v hlavě se mi rojí jeden černý scénář za druhým a zatímco se Maty směje, já jsem přesvědčená, že tohle vážně nepřežijeme.
Přežili jsme. Odměnou nám je majestátní Akropole týčící se nad hlavním městem. Stojím pod chrámem bohyně Athény a nevím, jak všechny pocity popsat. Jsem šťastná, že jsme se sem s Matym dostali a můžeme nasát tuhle jedinečnou, historií nasáklou atmosféru.
Stát tady je jeden ze splněných snů.
Přesouváme se k místnímu parlamentu, kde má proběhnout střídání stráží. Jedná se o slavnostní střídání stráží a slibuje se úžasná podívaná. Příslušníci řecké armády mají uniformu jejíž jednotlivé části odkazují na na významnou událost z řecké historie. Uniforma vypadá, jako kroj. Nejvíce podobný je tomu ze severní Makedonie. Sotva vystoupíme z autobusu stahují se nad náma těžké černé mraky. O pár kroků dál prosvětlí nebe obří blesk a nahoře se začínají prát všichni čerti. Lije jako z konve a než dojdem těch pár metrů k parlamentu brodíme se vodou sahající po kotníky. Střídání stráží nakonec probíhá tak, že příslušníci armády proběhnou kolem nás s deštníkem a zavírají se v kukani.
Šlus, ende. Díky za nic.
Následující zastávku v národním archeologickém muzeu částečně protrpím. Spodní prádlo i zbytek oblečení bych mohla ždímat a je mi pekelná zima. Klimatizace v muzeu a mokré oblečení není ta nejlepší kombinace. Stejně jako všudypřítomný mramor a Matyho mokré špunty na berlích. Muzeum je obrovské a člověk neví, kam se dřív dívat a do kterého koutu zabrousit. Zapomínáme na mokré oblečení, zimu a kluzkou podlahu a noříme se do dějin Řecka. Nejsem muzejní typ, muzea mě spíš vždycky nudí. Národní archeologické mě ale baví moc. Dvě hodiny, které jsme na jeho prohlídku měli bylo žalostně málo, navíc utekly jak voda.
Den v Athénách končí, my nasedáme do autobusu a jedeme směr hotel. S Matym máme jasno. V Athénách nejsme naposled a určitě se sem vrátíme. Athény jako město jsou sice betonová džungle neuvěřitelné velikosti, co se historie týče je to město s úžasným potenciálem. Díky Athény, brzo zase.
Pár tipů od nás:
- Na Athény si vyhraďte více dní. Za jeden den stihnete zlomek toho, co město nabízí
- Pokud navštívíte Národní archeologické muzeum vyhraďte si na něj minimálně 4 hodiny. My tam strávili dvě a bylo to žalostně málo
- Muzeum, které byste rozhodně neměli vynechat je muzeum Akropole. Třetí nejlepší muzeum světa ukrývá všechny nálezy a poklady ze samotné Akropole.
- Na seznam míst, kam se vydat si určitě připište chrám olympionika Dia, horu Lycabettus a Královskou zahradu
Cestování zdar!
Vaše
