Negativní lidé jsou můj hnací motor

Když jsem byla ještě škvrně byla jsem takový naivní snílek. Bohužel během toho jak roky plynuly ve mně byla vlastnost bláznivého naivního snílka výchovou tak nějak ,,zadupána,, do země. Moje rodina nepatří zrovna mezi ty, kteří si dávají velké a hlavně ty na první pohled nemožné cíle, ale spíš se drží při zemi a spoléhají výhradně na svůj rozum. Neříkám že je to špatný přístup k životu, to určitě ne. Někdy je ale dost omezující. Alespoň pro mě. 

Co si budem povídat, sním často a fakt ráda. Je to takový můj malý svět snů, kde nic není nemožný. Nikdy jsem si ale nedovolila aby se ty sny staly skutečností. Byla jsem zvyklá, že takové blázniviny se nikdy nemůžou stát. Nebo přinejmenším nečekají na mě, obyčejnou holku z vesnice. 

Když jsem chtěla být vílou Amálkou, pletla si z pampelišek věneček a předváděla tanečky u nás doma dozvěděla jsem se, že víly neexistují tudíž se jí nemůžu ani stát, žejo. O malé mořské víle už nemohla být ani řeč (sakra, a já jí fakt chtěla strašně být!). Ve svých asi 15ti letech jsem chtěla být modelkou (oukej, tohle bylo fakt přestřelený vzhledem k mé postavě 😀 ). Když jsem si vybírala střední měla jsem silnou touhu jít na hereckou školu. Milovala jsem hrát na prknech, která znamenaly svět. K příjímačkám jsem ani nešla. Stejně by mě nevzali, slýchala jsem často. Takhle bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. 

Teď jsem už ale velká holka. Na tom se asi všichni shodneme. Zkušenosti, lidi, které potkávám, knihy které čtu ve mě ale opět vzbudili toho naivního snílka. Akorát s tím rozdílem, že se snažím nezůstávat jen u toho snění. 

Je to docela dřina, to zas né že ne. Ale víte co? Stojí to za to! 

Já si třeba díky tomuhle poznání splnila být vílou Amálkou s pampeliškami ve vlasech, adoptovala jsem si klučinu z Afriky (a jednou za ním pojedu, to vám povídám), začala jsem bydlet sama dřív než se očekávalo (a že to byl boj!) a tak dále. A těch velkých (šílených) snů mám v hlavě ještě velkou spoustu. Ale o tom až jindy…

Takže moji milí, plňte si své sny i kdyby byly sebebláznivější a zdály se být nemožné. To co je totiž nemožné pro Vaše blízké, neznamená, že je nemožné pro Vás! Hranice jsou pouze v našich hlavách. A to si pamatujte.

Krásné úterní odpoledne, Vaše

P.S.: Moc děkuju za všechny krásné komentáře u minulého příspěvku. Miluju pročítat si je a ještě víc na ně odpovídat! 🙂