 |
| vánoční Olomouc je kouzelná |
Bujaré oslavy konce roku jsou za námi a tak nastal čas rekapitulací, bilancí a ohlédnutí za uplynulým rokem. Každý, kdo se trochu pohybuje v blogovém světě nemohl přehlédnout lavinu hodnotících článků jež si vzaly na paškál právě rok 2015. Pročítala jsem je, přemýšlela, rekapitulovala. V tichosti, zachumlaná v teplé dece s hrnkem čaje a jen sama se sebou.
 |
| Punče byly téměř na denním pořádku |
Chtěla jsem Vám o tom všem napsat. O tom, jak jsem v prosinci bojovala s větrnými mlýny, o tom jak jsem stříhala metr do dvou slastných týdnů volna, o vánočních přípravách u nás doma, o tom jak mi bylo mizerně po všech stránkách, o telefonátu od policie, která vám oznámí, že měl váš přítel autonehodu a najednou se nemůžete nadechnout a taky o vánocích v kruhu svých nejbližších, o mé první domácí vánočce a o oslavách silvestra v útulném domečku v Brně s mým mužem a několika dobrými přáteli. (Mimochodem náramně jsme si to užili přesně tak, jak to bylo.)
 |
| Všechno je jednou poprvé. I domácí, ručně pletená vánočka |
 |
| Jestli jsem na něco fakt pyšná, je to tahle vánočka |
 |
| Trocha romantiky při štědrovečerní večeři |
 |
| Druhé společné vánoce |
Jenže, ouha, nešlo to ani za mák. Nevěděla jsem co mám psát. Když jsem byla ve stavu, kdy jsem chtěla všechnu tu hrůzu vykřičet do světa, nevěděla jsem jak to jen napsat. Tisíckrát jsem rozepsala článek, který nakonec skončil v útrobách mého virtuálního koše. Zkoušela jsem sednout ke klávesnici a věřila, že jakmile se po ní prosty rozběhnou půjde to samo. Chyba lávky. Nešlo. Neustále dokola jsem se ptala sama sebe, co by Vás tak zajímalo. O čem si chcete přečíst. Nápady nepřicházely na žádné pozitivní a inspirativní články. Začala jsem pochybovat o celém blogu a o smyslu jeho psaní. Měla jsem co dělat sama se sebou. Sama jsem potřebovala ,,nakopnout,,.
Nebudu se tvářit, že všechno šlape jako na drátkách a že mé já září štěstím. Není tomu tak, bohužel. Možná to tak vypadalo ze začátku – nová práce a pozice, kterou jsem si vysnila. Já jsem ale na pokraji sil. Možná teď kroutíte hlavou a říkáte si, nad čím lomím ruce. Pravdou ale je, že každý den se musím opravdu přemlouvat, abych vstala a fungovala. Do práce se mi nechce a poslední měsíc mi dal opravdu zabrat. Psychicky i fyzicky. Domů jsem jezdila vyždímaná jak citron se slzami na krajíčku. Brečela jsem do polštáře a můj zdravotní stav se za 3 měsíce dostal do stavu zralého na další hospitalizaci v nemocnici. Zatím to ,,zvládám,, ale jak dlouho to půjde? Obávám se, že mě tohle všechno každou chvíli dožene.
 |
| Kavárenští povaleči aneb Sturbucks je naše závislost (hlavně moje 🙂 ) |
Chtěla bych mít ty ,,koule,, na to hodit výpověď na stůl a rozjet si svůj vlastní business.Nápady by byly, a vidina být vlastním pánem taky není k zahození. Jenže pak si vzpomenete na všechny ty lidi, kteří do toho šli po hlavě a místo na titulních stranách časopisů o úspěšném životě skončili s bankrotem a firmou na odpis.
 |
| Versace Bright Crysrtal Absolute – láska na první ovonění. Můj muž mě dobře zná 🙂 |
 |
| Měli jsme se v Brně bájově |
 |
| Domácí kakaový likér |
- Mít koule na to rozjet si svůj business a dělat to, co umím a co mě baví
- Dělat práci, kde budu svým pánem a nebo budu mít min. flexibinlí prac. dobu – viz. bod 1 🙂
- Mít blog, který budete číst a který bude bavit
- Stabilizovat zdravotní stav a to tak, že glykovaný hemoglobin (dlouhodobá křivka kompenzace, která se mi teď dost zhoršila a stále zhoršuje) bude na konci roku alespoň 6,5
- Obklopovat se těmi, s nimiž je mi fajn, nabíjí mě pozitivní energií a které mám ráda
 |
| Rodinné foto – muž a náš čtyřnohý aktivista |
4 comments
No teda, tomu říkám článek plný emocí! Jsem ráda, že existuje blog, jehož autorka se netváří, že má ideální život jako ze stránek katalogu, že se jí plní jeden sen za druhým, že je všechno krásné a úžasně a achich a ochich a tak. Hlavně zůstaň sama sebou, dělej to, co tě baví, piš o tom, o čem se ti píše dobře a ono to štěstí přijde samo 🙂 Moc bych ti to přála!
Verča
Milá Jitko. Náhodou jsem narazila na Váš blog. Líbí se mi styl i obsah Vašich příspěvků. Vaše otevřenost a schopnost přesně vystihnout pocity je úžasná. Chci reagovat na tento příspěvek, vede mě k tomu i moje rozhodnutí odejít ze školství. Nečekejte na nic, udělejte to, co cítíte. Nikdo jiný to za Vás neudělá. Měla jsem Vás ráda jako svoji studentku a obdivuji Vás i jako chytrou a okouzlující ženu. Přeji Vám do nového roku hodně zdraví a síly. Markéta Dvořáčková A pište, dobře se to čte:-))
Ahoj Veru,
děkuju za milý komentář. Jsem ráda, že jsou čtenáři, kteří ocení články, které nezáří pozitivní energií. Cílem mého blogu určitě není prezentovat svůj život jako sled oslnivých momentů nad kterými se bude tajit dech a každý bude chtít být ,,jako já,,. Ale ukázat ho takový jaký je :).
Věřím, že po každém zataženém období přijde i to bez mráčků. Chce to jen vytrvat a někdy je to zatraceně těžké :).
Fajn dny, Vituš
Milá paní Dvořáčková,
to je teda náhodička, že zrovna Váš prohlížeč vyhodil můj blog :). Upřímně mě Váš komentář dostal do kolen a dojal k slzám. Děkuju za něj! V psaní určitě hodlám pokračovat, jen by bylo fajn na to mít víc času :). Psaní mě baví a skrze něj mi jde někdy lépe vyjádřit věci a pocity o kterých se mi mnohdy těžko mluví.
Mrzí mě, že opouštíte školství, byla jste skvělá učitelka. Chápu, že každá práce má své plusy i mínusy a asi je to o tom, co je ochotný člověk snášet. Přeju ať jste spokojená, stále usměvavá, tak jak si Vás pamatuju a daří se Vám.
Mějte fajn dny a někdy zas tady na blogu :)). Jitka