Poslední víkendy trávíme hodně mimo domov. Užíváme sluníčka, brouzdáme městem, vysedáváme na zahrádách a užíváme si, jak Olomouc ožívá a kvete. V létě mám Olomouc nejradši. Všude plno turistů s foťáky, kochající se krásami, které město nabízí.
Někdy hraju sama se sebou takovou hru. Stanu se turistou, bloumám městem bez cíle a objevuju zas a znovu zapadlé uličky, zaprášené krámky a malé podniky, které mají duši.
Olomouc si mě získala během pár chvil. Pamatuju si moment, kdy jsem se do ní zamilovala. A ta láska, ta mi zůstala. Jen se postupně prohlubuje. Kdykoliv si s Matym představujeme život v jiném městě, začne mě steskem píchat u srdce.
Poslední týdny nebyl víkend, kdy by jsme lenošili doma. Vždycky máme plánů nad hlavu. A samozřejmě „musíme“ všechno stihnout. Ani tento víkend tomu nebylo jinak. Světový parkur, který se tradičně koná v Olomouci, nás chytl za srdce už minulý rok. K tomu Italský den. Kod nás zná, ví, že Itálie je naše srdcovka. Plán na víkend byl tedy jasný.
Sětový parkur se konal, stejně jako loni, v prostředí Equine sport center na Lazcích. Je to jeden z nejmodernějších a nejlépe vybavených jezdeckých areálů v celé středí Evropě. V blízkosti jezdeckého areálu se nachází restaurace Jízdárna, kde máte krásný výhled na koně. Ta se, po celou dobu akce, starala o naše spokojená bříška. Program byl nabitý. O titul soutěžili junioři v překážkách vysokých 135 a 145 cm.
Sluníčko nám hřálo do zad, trošku (víc) jsme se připálili a já zas a znovu litovala, že mi rodiče nesplnili můj velký dětsý sen. Naučit se jezdit na koni a věnovat se tomu. Koně jsou pro mě ušlechtilá zvířata a neskutečně mě přitahují. Jezdci vyšňoření v elegantních jezdeckých oblecích, krása, se kterou se koníci pohybují a sebejistota, která z nich vyzařuje. Tohle je pro mě krásný sport.
Parkur závody pokračovaly i v neděli. Koruní pevnůstka ovšem vybízela k účasti na Italském dnu. Asi vám nemusím říkat, že jsme dlouho neváhali. Kolem oběda jsme vyrazili směr korunní pevnůstka. Sotva jsme prošli kamennou branou ocitli jsme se v Itálii. Všude plno stánků, temperamentních Italů s jejich lámanou češtinou, dobré víno, pizza, prosciutto, domácí těstoviny a spousta dalších dobrot. Nechyběly ani typické masky z oblasti Benátska. Letošní ročník byl zaměřen právě na oblast Veneto, tedy Benátek.
Ochutnávali jsme italské speciality, mlaskali a olizovali se až za ušima. Uši nám (h)ladily tóny italských písní a dech nám vyrazila skupina INFLAGRANTI. Povím vám, jestli já se budu někdy vdávat, tahle skupina bude na svatbě hrát. V tom mám jasno. Tečka.
Já se stihla zamilovat do olivového dřeva, odnesla si z něj jeden náramek, pokecala s moc milou starší paní, která je vyrábí. U stánku s nádobím z olivového dřeva jsem strávila taky pěknou chvíli. Páni, to je vám nádhera. Měla jsem chuť odnést si minimálně tři druhy nádobí. Štěstí, že ceny byly poměrně vysoké, a tak nezbylo než se pokochat a jít.
Jednou si s ním vybavím celou kuchyň. A budu v něm podávat ty nejlepší ňaminy.
Mám tu nějakého čtenáře z Olomouce? A jak trávíte letní víkendy vy?
Mějte krásné letní dny a udělejte si je podle vašeho gusta.
Vaše
