U Klášterního Hradiska v Olomouci přešlapují netrpěliví svatebčané. Svědkyně si nás „značí“ zlatýma stužkama. Mačkám Matymu ruku a poletuju po sále s foťákem. V břiše mi poletuje tisíce motýlů.
Ve vzduchu je cítit očekávání, kopa emocí a notná dávka nervozity.
Je to tady. Ten velký den D. Svatba našich kamarádů. Za seznámení vděčíme našim čtyřnohým miláčkům. Je to asi 2,5 roku, kdy jsme si Bruníka přivezli domů a na první vycházce potkali Ali s Michalem a jejich fenkou Archie. Od té doby jsme se potkávali každý den při venčení. No a už to bylo. Z venčení se stalo občasné posezení na pivě, postupem času doma při skleničce něčeho ostřejšího.
Za zvuku smyčců a klavíru tvoříme špalír. Ze zadní části sálu vychází ženich a v těsném závěsu za ním nevěsta s tatínkem. Čtyři malé družičky nesou dlouhou vlečku vlající za šaty nevěsty.
Sálem se ozvěnou nese společně „ANO“
Foťáky cvakají, já zamačkávám slzy a objímám novomanžele. Přesouváme se na místo hostiny v čele se stylovou károu novomanželů. Rolls Roycem. Hotel S-PORT Véska je tím pravým místem pro hostinu. Vládne tu příjemná rodinná atmosféra, psi pobíhají po sále jako zběsilí. Všude kolem je les, nádherná příroda a ticho. Tancujeme, bavíme se, jíme, popíjíme a taky řádíme ve fotokoutku.
Co Vám tu budu povídat. Čím jsem starší, tím miluju svatby víc a víc. A tohle byla dokonalá svatba. Oslava lásky a vyjimečného dne našich přátel. Byla přesně taková, jaká měla být. A myslím, že na ni budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.
Mějte krásný nedělní večer. My se s Matym přesouváme do peřin.
Vaše
