Naše vánoce v kostce

Na štědrý den jsem četla článek od Kačky My cooking diary o tom, jak slaví Vánoce. Bylo to tak krásně autenticky napsané. To mě inspirovalo sepsat článek o našich tradičních Vánocích. Pohodlně se usaďte a přečtěte si, jaké byly naše (nejen) letošní Vánoce a svátky. 

Den do Vánoc

Je 23. prosince, v troubě se pomalu peče domácí vánočka, zapínám přes online vysílání pohádku Zakletá Ella, vytahuju balící papíry, stužky, izolepu a nůžky, vařím pořádný kotlík čaje a usazuju se na zemi. Můj každoroční pohádkovo-balící rituál začíná. Poté, co si na zem rozložím těch „pár” dárků (kterých opravdu není pár) a uplyne asi 15 minut pohádky se Maty s hudráním jeho vlastním zvedá z gauče, balí si věci na bazén a mizí plavat. Než opustí byt poslouchám stále dokola, jaká je ta pohádka volovina a jak se na to nedá dívat. Večer v pohádkovém maratonu pokračuju, tentokrát už s Matym, protože Anděl Páně volovina není a k vánocům patří. 

Štědrý den

24. prosinec trávíme tradičně spolu doma v Olomouci. Kromě štědrovečerní večeře mám už všechno nachystané, a tak si užívám pohodový den. Ostatně tak to mám nejradši. Ráno se nám z peřin vůbec nechce, a tak snídani máme pozdní. Mě vytahuje z postele nedočkavý pes, Matyho o nějakou půl hodinku později vůně kávy. Tradičně snídáme domácí vánočku, která je nejlepší na světě. Mimochodem, pečete si taky domácí vánočku? Zbytek dne probíhá v poklidu. S Brůňou si střihnu kratší procházku kolem baráku, Maty si cpe bříško vánočním cukrovím, přejeme kamaradům a našim rodinám šťastné a veselé, a to vše prokládáme poctivou porcí pohádek. 

Na štědrovečerní večeři máme lososa s baby karotkou na másle a pár opečených brambor. Maty totiž kapra nejí a já sama bych ho celého, ani tu půlku, nespořádala. Dobré červené víno je samozřejmostí. 

Za zvuků koled se přesouváme ke stromečku. Bruník na tuhle chvíli čeká od včerejšího balení dárků. Pod strom se tím pádem přesouvá, jak neřízená střela a už hledá svoje dárky. Abyste rozuměli já balím dárky i pro našeho psa. S Matym se pak vždycky nasmějem, když je hledá a následně sám rozbaluje. Maty má letos na každém dárku krátkou básničku, která vystihuje jeho i zabalený dárek. Já mám místo rýmovaček na dárcích tunu izolepy a dostávám pokyny rozbalovat opatrně. Šlo to blbě, co vám budu povídat. 

Zbytek večera trávíme spolu, u sklenky dobrého vína a díváme se na Popelku. Bruník vesele pobíhá po bytě a celou pohádku nám podkresluje pískáním jeho nové hračky – gumové opice. 

První svátek vánoční

Po snídani balíme dárky a přesouváme se k Matyho rodině. Cestu autem využívám k psaní článku o tom, jak si užít vánoce s cukrovkou, abych jej mohla večer vydat. V Kopřivnici hledáme strategické místo k zaparkování. Chceme totiž rodinu obejít pěšky, ať se aspoň trochu pohnem. 

Návštěvu začínáme u Matyho taťky, kde jsme zvaní na oběd. Potkáváme se tam s bráchou Matyho, taťkovou přítelkyní, jejími dětmi a jejich polovičkami. 

O pár hodin později, kus kachny se zelím a pár brambor v břiše více jsme se procházkou přesunuli k Matyho mamce. Návštěva byla tak trochu nostalgická, protože Maty dostal pod stromek fotoalbum svých fotek od dětství. Prohlíželi jsme si fotky, Maty s mamkou vzpomínali, popíjeli kafe, drbali za ouškem hafany a bylo nám fajn. 

Druhý svátek vánoční 

Probouzím se nezvykle brzo, lehce po sedmé ráno. Maty vedle mě tvrdě chrní a pes taky nevypadá na ranní procházku. Stěhuju se do obýváku pod deku, na klín dávám počítač a píšu článek o tom, jak jsme před vánoci navštívili Vídeň. 

Po snídani nasoukám do auta další várku dárků a vyrážíme na Jižní Moravu, tentokrát za mojí rodinou. Do mé rodné vesnice Šardice, kde bydlí mamka s babi a dědou, přijíždíme v době oběda. Ano, zase jsme zvaní na oběd. Zatímco si všichni pochutnávají na španělských ptáčcích, já si dávám štědrovečerní večeři se vší parádou. Babička mi totiž každý rok schová porci kapra a bramborového salátu. Tenhle bod z vánočního seznamu si taky můžu odškrtnout. Díky babi, seš nejlepší! 

Po obědě přichází na řadu hlavní bod dnešního programu – rozdávání dárků. Sestřenky se ujmou rozdávání, což je funkce zodpovědná, protože musí přečíst básničku na každém dárku a pak čekat, až se obdarovaný ozve. Pokud mu teda dojde, že dárek je pro něj. Je to taková rodinná tradice, kterou začla moje teta. Jmenovky zkrátka v naší rodině nevedeme. Při čtení básniček standartně všichni hýkáme smíchy, protože jsou trefné a mnohdy dost vtipné.

Babička, jako každý rok, drží nachystané nůžky, a všechny básničky pečlivě vystřihuje a schovává si je. Děda zase svoje dárky komentuje slovy „Panebože, vy ste tak blbí, místo dárků si máte šetřit na byt!”. Teta zase všem strká svůj zvědavý nos do dárků a než si ho stihne člověk rozbalit, už papír trhá za vás a kochá se cizím dárkem. Mamka zas mezi všema neklidně pobíhá a s hysterií v hlase se pořád dokola ptá „Tobě se to nelíbí?!”. Takhle to jde pořád dokola, dokud nejsou rozbalené všechny dárky, s železnou pravidelností rok, co rok. 

K večeru se přesouváme k mému taťkovi, jeho ženě a mým sourozencům. Jako správní kávoví rypáci odmítneme rozpustné kafe, rozdáme si dárky a většinou si přiťuknem domácím šampaňským od souseda. Můj pubertální brácha se většinou dívá na sport v televizi, jeho dvojče a moje sestra v jednom hraje The Sims na počítači a nejmladší brácha pobíhá po baráku a stěžuje si, že je Markéta na tom počítači dlouho a na řadě je už on. Já se je snažím od počítače vyhnat, aby neremcali, že si mě zas neužili, což se s úspěchem moc nesetkává. 

Dny po svátcích

Návštěvní maraton nekončí. Do Olomouce přijíždí Matyho mamka, se kterou vyrážíme směr Moravská třebová za babičkou a dědou od Matyho. Děda volá mamce už dopoledne, ať nejíme, protože upekl maso, takže si oběd dáme u nich. Při představě jídla začínám hekat a mám pocit, že mě ty svátky zabijou. A to se, prosím pěkně, fakt nepřejídám. 

Jako správní kávoví rypáci odmítám já, Maty i jeho mamka turka, kterého nám nabízí děda. Abysme své rypáctví povznesli na nejvyšší možný level, vozíme si svoje kafe. To si pak připravíme ve french pressu. Babička přináší talíř vánočního cukroví, které jim peče jejich známý. A tady, přátelé, končí veškerá sranda a celé diabetické sebeovládání se rozpadá, jak domeček z karet. Tohle cukroví je totiž to nejlepší a nejchutnější vánoční cukroví, jaké jsem kdy jedla. Je mrňavoučké, ale o to lepší. Tady vždycky spořádám toho cukroví víc než by bylo vhodné. Děda pak většinou vytáhne staré fotky a ukazuje, jak to kde vypadalo před mnoha lety. Babička mu říká, že to nikoho nezajímá, ale my se na to rádi podíváme. 

Večer, po příjezdu do Olomouce, jdem ještě posedět, i s mamkou, na svařák a pak se s ní už na autobusáku loučíme. 

Je to vždycky strašně fajn potkat se s celou rodinou, i s těmi, se kterými se přes rok tak často nevídáme. Nicméně jsou to pro nás vždycky strašně náročné dny a máme radost, že tenhle návštěvní maraton je jen jednou do roka. My příbuzné mnohem raději navštěvujem v průběhu roku a po kouskách. 

Jaké byly vaše Vánoce a svátky? Máte doma taky nějaké tradice, které se s železnou pravidelností opakují rok co rok? 

Krásnou neděli. Užijte si ji, je poslední v tomhle roce. 

Vaše